František Janula 

25.9. 2021 – bude upřesněno

„Maloval bych všude,
ale bez Paříže by moje malba nebyla taková, jaká je dnes.
Potřeboval jsem ten přímý, hutný kontakt,
nastavit tvář všem větrům,
být v tom žhavém ohnisku, kde se něco děje.
Maloval bych všude,
ale mám pocit, že v Paříži se moje malba osvobodila“.
František Janula

František Janula žil a tvořil od roku 1968 v Paříži. V tomto mezinárodním centru moderního umění dosáhl respektu a věhlasu, který dokládá více než stovka samostatných a kolektivních výstav po celé Francii, ale též v Holandsku, Belgii, Lucembursku, Švédsku, Itálii a Švýcarsku. Jeho dílo je zastoupeno v řadě veřejných i soukromých sbírek v Evropě i USA. Ve složitých existenčních podmínkách si dokázal udržet svoji tvůrčí svobodu a nezávislost a ačkoliv jeho dílo procházelo řadou experimentálních proměn, jeho základem zůstala zkušenost pražského školení a zdejších uměleckých začátků stejně jako ve své době určující vliv mezinárodní vlny tzv. Nové figurace. V opakujícím se období hledání a návratů tak jeho dílo nese zřetelné stopy vlivů české tradice, jako ostatně dílo řady jeho souputníků, kteří spojili svůj život s Francií (např. Franta, Miloš Cvach, Miloslav Moucha, Vladimír Škoda, Roman Kameš, Miloš Síkora – na čas i manželé Kolářovi aj.).

František Janula se narodil v Lysé nad Labem v roce 1932. V mládí toužil být klaunem, ale nakonec skončil u malby, kterou vystudoval v letech 1950 – 55 na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v ateliéru Josefa Kaplického. Tento všestranný umělec představoval svoji noblesou a tolerancí i v neblahých padesátých letech klidnou zátočinu pro rozvoj talentu a soustředěnou práci s různorodými materiály a technikami. Dokumentují to ostatně jména Janulových spolužáků z této školy, mezi kterými najdeme např. významné české skláře Vladimíra Kopeckého, Jiřinu Žertovou či Václava Ciglera. Rané dílo vypovídá o talentu a obligátním úsilí zvládnout realistické základy malby a kresby v nejrůznějších žánrech od portrétu přes akt ke krajině. Velmi brzy se zde vedle reziduí kubismu profiluje zájem o barvu a figuru v bohaté malířské transpozici navazující na fauvisty a témata se výrazně abstrahují.

Po dokončení studií se přirozeně usadil v Praze a v hektické době všeobecného kulturního uvolnění a razantního nástupu mladé umělecké generace naplno prožil toto inspirativní a plodné období.

Ruské tanky a traumatická postsrpnová situace uspíšily malířovo rozhodnutí zůstat po sedmiměsíční stáži v r. 1968 natrvalo ve Francii. Šestatřicetiletý malíř byl postaven před novou skutečnost, prožíval další avantgardní vlnu totální kreativity podpořenou opojením ze svobody a studentskými bouřemi a zároveň složitě hledal rovnováhu mezi eruptivním prožíváním vlastní tvorby a složitou existenční situací, které musel stejně jako dlouhá řada jiných malířů čekajících v Paříži na svou příležitost čelit. Živil se příležitostnými pracemi, aby mohl ve výtvarné tvorbě skromně pokračovat. Zprvu prostřednictvím kreseb a malých akvarelů, kvašů a grafik, ke kterým postupně přibývala plátna.

Jakkoliv se jednotlivé celky v Janulově díle výrazně odlišují formátem, barevností i zvolenými technickými prostředky, sjednocuje je kultivovaná dekorativnost, jejímž základem není ornamentální zdobnost, ale snová fantazie, poetická citlivost a promyšlený vnitřní řád. Neopominutelný je razantní fyzický vstup do obrazové plochy a lidský rozměr díla vyzařujícího energii, která byla do obrazů jejich tvůrcem s mimořádnou naléhavostí a intenzitou vložena. Je důsledkem autorovy až obsesivní náruživosti a spontánního nasazení živeného výrony bezbřehé imaginace. Zdánlivá nesourodost se opakováním motivů a postupů a nekonečným koloběhem střídavého zájmu o základní elementy malby jako barvu, linii a prostor mění ve variabilně sourodý celek. Janulova tvůrčí metoda přesně rezonuje dobu svého zrození na přelomu 60. a 70. let, kdy dominovala výtvarné scéně. Během následujících desetiletí se různě proměňovala, aniž by autorova východiska zásadně ovlivnila.

Jiří T. Kotalík, březen 2012
Výňatek z textu katalogu k výstavě, pořádané k umělcovým
osmdesátinám, v galerii Prácheňského muzea v Písku.