Lidská práce a obecně venkovský stav, poskytoval už celé věky malířům široký rejstřík námětů, které z jejich díla pomalu vyprchaly s novými generacemi umělců koncem 20.století. Nejvíce se v kategorii této žánrové tvorby odráželo zpodobňování koní, zastupujících po staletí rozhodující sílu na polích. Postavy v činnosti - při sklizni obilí, sběru brambor, kosení trávy, orbě, svozu úrody, ale také v okamžicích odpočinku, se často opakovaly v pracích Františka Hoplíčka, Cyrila Jančálka. Aloise Moravce i Karla Raška. Do této široké skupiny tvůrců patří také Alena Čermáková (hrdá představitelka socialistického realismu a spoluzakladatelka Armádního výtvarného studia v roce 1953) nebo Alois Bílek (proslavený v začátku své kariéry po boku Františka Kupky tvorbou abstrakcí v Paříži v roce 1913) a řada dalších malířů, na výstavě právě zastoupených a dnes už pohaslých v odložených katalozích vzdálené minulosti. Venkovský život přinášel také radost a šťastné chvíle, které představovala svatba, posvícení, dožínky, tancovačka a to všechno promítnuté na plátno, stalo se pak historickým dokladem zmiňovaných událostí a jakousi občas listovanou kronikou zašlých časů.