Jak sama autorka přiznala, miluje les celý život a svým neustále rostoucím cyklem obrazů na jedno veliké téma, stala se královnou lesa. Výrazné vizuální vidění a láska k živému dřevu jí vedla ruku, když štětcem archivovala stromy něčím zajímavé, vybočující a nevšedně rostlé. Přijímala je jako své vlastní děti a ten mateřský cit se do jejího díla promítá, je hmatatelný, čitelný. Autorka dokázala odpozorovat i to, co člověk běžně mine a přehlédne.